Happy birthday

Ten malý capart, co sedí a šibalsky kouká, tak to jsem já - v plné kráse. Ale o mně dnes řeč nebude. Dnes je na pořadu dne mnohem důležitější človíček. Jeden z mála! Začnu krátkým příběhem...

Před dávnými časy v jedné zahradě rostla veliká jabloň. S tou si každý den hrával malý chlapec. Lezl po jejích větvích, jedl její jablka a odpočíval v jejím stínu. Čas ubíhal, chlapec rostl a stále více zapomínal na svou jabloň.

Jednoho dne se chlapec k jabloni vrátil a byl smutný.

„Pojď si se mnou hrát,“ prosila jabloň. „Už nejsem malé dítě, už nelezu po stromech,“ odpověděl chlapec, „chtěl bych peníze a koupit si nějaké nové hračky.“

„Já sice nemám peníze, ale můžeš otrhat všechna má jablka, na trhu je prodat, a tak získáš, co potřebuješ,“ napadlo jabloň.

Chlapec se zaradoval. Otrhal všechna jablka a odešel.

Uběhl nějaký čas a chlapec, ze kterého se mezitím stal muž, se k jabloni opět vrátil.

„Pojď si se mnou hrát,“ prosila opět jabloň.

„Nemám čas si hrát. Musím pracovat a starat se o svou rodinu. Potřebujeme nové bydlení. Můžeš mi nějak pomoci?“

„Mohl bys osekat mé větve a použít je,“ napadlo jabloň.

A tak muž osekal všechny větve stromu, poděkoval a spokojeně odešel. Strom byl šťastný, že mohl pomoci, ale jak čas ubíhal, byl stále smutnější ze své samoty.

Jednoho dne se muž opět ukázal a jabloň zajásala. „Pojď si se mnou hrát,“ prosila ho.

„Stárnu a jsem unavený. Rád bych někde v klidu odpočíval, třeba vyplul na moře a rybařil, ale nemám loď,“ odpověděl muž.

„Použij můj kmen. Můžeš si udělat loď a být šťastný,“ napadlo jabloň.

A tak muž odřízl kmen stromu a vyrobil si loď. Odešel a opět se dlouho neukázal.

Po mnoha letech se však znovu objevil. „Odpusť, můj chlapče, ale už nemám nic, co bych ti dala. Žádná jablka, větve, stín,“ řekla smutně jabloň.

„To nevadí, jsem už stejně starý a nemám moc sil. Nepotřebuji mnoho, hledám jen nějaké místo k odpočinku, nohy už mi příliš neslouží. Po všech těch letech jsem vyčerpaný,“ odpověděl chlapec, nyní stařík.

Jabloň pookřála. „Starý pařez je nejlepší místo k odpočinku, pojď se posadit a uleví se ti,“ napadlo jabloň.

Muž se posadil a poprvé po tolika letech neodešel. A jabloň byla konečně šťastná.

Tento příběh je příběhem lásky našich rodičů...ať už děláme cokoliv, vždycky nás chtějí vidět šťastné, jsou tu pro nás a snaží se nám pomoci. A my je často opouštíme a vše, co pro nás dělají, chápeme jako povinnost a mnohdy si toho ani nevážíme.

Jednou se jeden muž zeptal Muhammada (saws): „Mohl bych někdy vrátit matce vše, co pro mě udělala?“

„Nikdy bys to nedokázal,“ odpověděl Prorok.

„A co kdybych se o ni staral každou minutu až do její smrti?“ zeptal se muž znovu.

„Ani tak bys to nedokázal. Ona se o tebe starala s láskou a chtěla pro tebe štěstí a dobrou budoucnost, zatímco ty čekáš, až zemře.“

Všechno nejlepší, mami....