Neobyčejně obyčejná sekaná

Přestože žiji v Izraeli a můj jídelníček se hodně změnil, české kuchyni jsem zůstala věrná. Manžel i děti česká jídla milují, hlavně omáčky a sladká jídla. Malý důkaz místo slibů - jedno z jídel, které si u mé arabské rodinky našlo své místo je sekaná pečeně. Vzpomínám si, když jsem sekanou poprvé vytáhla z trouby, ptala se mě tchýně překvapeně, co je to za zvláštní chléb :o). Od té doby vždy když sekanou peču, ráda zajde na oběd. 

Jelikož se přiliš nekamarádím s vepřovým masem, musela jsem hledat náhradu, jak udělat sekanou vláčnou a jemnou. Maso jsem použila mladé hovězí, čerstvě mleté na jemno s částečným podílem tuku, aby sekaná nebyla příliš suchá. Pro zjemnění jsem přidala trochu 5% tvarohu.

Potřebujeme:

1 kg mletého hovězího masa

1 menší cibuli

5 stroužků česneku

200 g tvarohu

1 vejce

1 větší rohlík

trochu mléka

1 lžičku a 1 lžíci dijonské hořčice

1 lžíci majoránky

1 lžíci másla

1/2 lžičky mletého nového koření

1/2 lžičky uzené papriky

drcený pepř

sůl

Rohlík nakrájíme na kostičky a zalijeme trochou mléka.

Cibuli nakrájíme na drobno a na másle osmahneme do sklovita. Přidáme rozmačkaný česnek, nové koření, majoránku, uzenou papriku, drcený pepř a necháme lehce rozvonět.

Maso dáme do hnětače, přidáme cibulovou směs, vejce, tvaroh, vymačkané kousky rohlíku, lžičku hořčice, sůl a umícháme hladké těsto.

To vyklopíme na pracovní plochu, krátce propracujeme rukama a několikrát s ním bouchneme o podložku. Tím vytlačíme přebytečný vzduch a sekaná se nebude rozpadat.

Poté těsto vytvarujeme do šišky, celé potřeme zbývající lžící dijonské hořčice, vložíme do nádoby na pečení, lehce podlijeme vodou a při 180 stupních zhruba 75 minut pečeme. 

Podáváme nejlépe s bramborovou kaší. 
Manžel pojal konzumaci sekané tak trochu v arabském stylu - v pitě, s plátky rajčat, zeleninovým salátem a sezamovou omáčkou tahíni. Proč ne, hlavní je, že mu chutná. Spokojenost na obou stranách.

Nakonec menší tip: Aby měla kaše krásnou žlutou barvu, přidávám do vody, ve které vařím brambory, na špičku nože kurkumy. 

Dáte si gahwa...nebo raději shaj?

Gahwa je arabská, jemně mletá a silná káva často vonící po kardamomu, součást všech společenských událostí i rodinných sešlostí, tradiční symbol Arabů. 

Arabové pijí kávu kdekoliv a kdykoliv během dne. Klidně se připravte na to, že vám lahodný mok nabídnou třeba v pekařství, krámku s kořením nebo na trhu s ovocem a zeleninou. Tím vám dávají najevo svou pohostinnost. Je zvyklostí kávu nabídnout celkem třikrát, pokud třikrát odmítnete, znamená to, že kávu opravdu nechcete nebo nepijete.

Káva se pije z malých šálků, často jedním douškem, který vás okamžitě osvěží, neboť arabská káva je opravdu hodně silná. Jestliže prázdný šálek stále držíte v ruce, znamená to, že si přejete znovu nalít. Pokud si chcete krevní tlak udržet v normě a po další dávce kofeinu už netoužíte, odložte šálek dnem vzhůru.

Příprava arabské kávy je malým rituálem, který odolává technickým vymoženostem a drží se tradiční cesty. Vaří se v džezvě, kovové nádobě kónického tvaru, obvykle se zobákovitým trychtýřem a dlouhou rukojetí.

Do džezvy se nasype nejprve káva a dle chuti cukr. Celé se to zalije studenou vodou a přivede k varu. Když káva vzkypí, odstaví se na pár vteřin stranou, aby nepřetekla a poté opět vrátí na rozpálenou plotnu. Tento proces se opakuje zhruba třikrát. Nakonec se nechá káva lehce "usadit" a poté nalévá do připravených šálků. Dle jemné kávové sedliny na dně šálku arabské ženy často věští osud tomu, kdo kávu vypil. 

Pokud je řeč o cukru, i ten má svá pravidla. Jeho množství je závislé na různých významných událostech. Například tradiční káva na pohřebních sešlostech je velmi hořká, zcela bez cukru. Zvláštní je také v tom, že se vaří dlouhé hodiny, často se přelévá z větší džezvy do menší, kde se dále vaří. Nakonec je hustá a opravdu velmi silná.

Na svatbách a rodinných oslavách se většinou podává káva jemná a lehce sladká. 

Neméně oblíbený je v arabském světě také shaj - čaj. Jeho oblibě se těší spíše ženy, které si šálek horkého nápoje doplněný různými bylinkami dopřávají hlavně na návštěvách či setkáních kdykoliv během dne. Čaj je servírován v malých zdobených skleničkách s ouškem. 

Z bylinek se nejčastěji používá miramíje (šalvěj), zófa (yzop) a nána (máta). Někdy se přidává také skořice, zázvor, sušené květy ibišku nebo anýz.

 Zajímavým nápojem je slazený odvar z kůry skořice a sušeného zázvoru, který u nás ženy pijí po porodu během celého šestinedělí. Servíruje se posypaný ořechy a kokosem. Skořice i zázvor se nechají na dně hrnce dále louhovat, celé se to uloží do chladu, podle potřeby odebere, odlije do džezvy a ohřeje. Nápoj má čistící a dezinfekční funkci.
 Pamatuji si, když se narodila Mariam a já se vrátila domů z porodnice, tchýně mi uvařila obrovský hrnec tohoto nápoje. A já si ho každé ráno dopřávala k snídani, trochu po svém - s trochou mléka.  Ten samý nápoj je nabízen i těm, kteří přicházejí gratulovat k narození potomka - rodina, sousedé, známí..

A co vy? Dáte si gahwa nebo raději shaj?

Čaj a káva dříve....

Foul achdar

S buclatými sušenými kráskami jsem vás seznámila celkem nedávno, tentokrát ochutnáme jejich čerstvou podobu - lusky. Foul jako zelenina jsou jednou z nejstarších plodin vůbec. Původně pocházejí kousek od nás, a to ze severní Afriky. Na mnoha místech však byly vytlačeny lusky fazolovými, což je škoda. Na Blízkém východě statečně odolávají nátlaku, a tak máme možnost ochutnat je ve více variantách - dušené, s masem nebo rýží, v salátech.

Lusky bobu zahradního mají specifickou chuť i vůni, zřejmě nebudou chutnat každému. Není to ale zas takový fičák jako u bobů sušených, ty vedou na plné čáře. Já to ale beru spíše jako jejich přednost, proto mám ráda jednu z nejjednodušších arabských úprav této zeleniny - dušené foul na cibuli s koriandrem, dnešní recept.

Co budeme potřebovat:

800 g čerstvých lusků bobu zahradního

1 velkou cibuli

masový nebo zeleninový vývar

velkou hrst čerstvého koriandru

pár kapek citronové šťávy

sůl a drcený pepř

olivový olej

Lusky očistíme, zbavíme silných vláken a nakrájíme na libovolné kousky. 

Cibuli nakrájíme na hrubo, lehce posolíme a na olivovém oleji zvolna restujeme do sklovita. Přisypeme nakrájené lusky a zhruba dalších 5 minut restujeme.

Celou směs podlijeme trochou vývaru a pod pokličkou dusíme do měkka.

Nakonec posypeme nasekaným koriandrem a zakápneme citronovou šťávou.

U nás podáváme pouze s pitou jako samostatné jídlo. Dobrou chuť!

(ještě detail: achdar znamená zelený)

Maqlubi

Maqlubi, neboli obrácený hrnec, je smažená zelenina s masem a rýží, takové arabské "rizoto". Zeleninu je možné použít jakoukoliv, maso také, tedy kromě vepřového, to má u nás - vstup přísně zakázan!

Já jsem pro dnešek volila maso kuřecí a ze zeleniny mrkev, květák, lilek, brambory a cibuli.  Na tomhle jídle mi nejvíc chutná právě zelenina, která se před samotným vařením ještě syrová osmaží. Maso dodá rýži tu správnou chuť a koření vše krásně ovoní.

Připravte si:

1/2 kg kuřecího masa (použila jsem stehenní řízky)

4 malé cibule

1 menší lilek

1 menší květák

4 mrkve

2 brambory

2 hrnky rýže

1 lžička mletého nového koření

1/2 lžičky kardamomu

1/2 lžičky skořice

sůl a drcený pepř

olej 

Lilek nakrájíme na větší kostky, posolíme a necháme asi 1/2 hodinky vypotit. Stejně pokrájíme i brambory, květák rozebereme na růžičky, mrkev nakrájíme na větší kousky a cibule pouze oloupeme.

Všechnu zeleninu osmažíme ve vyšší vrstvě oleje do zlatova. Na papírovém ubrousku necháme okapat přebytečný olej.

Maso nakrájíme na libovolně velké kousky a na olivovém oleji rychle orestujeme. Maso připravujte v hrnci s vyšším okrajem, vše se totiž bude vařit pěkně pospolu. Dobře osolíme, přidáme pepř, nové koření, kardamom a skořici, necháme rozvonět a přisypeme dobře propláchnutou rýži. Několikrát promícháme, krátce orestujeme. 

Nakonec poklademe osmaženou zeleninou, zalijeme vodou (zhruba po úroveň zeleniny) a pod pokličkou vaříme do změknutí rýže.

Během vaření směs nemícháme, spíše lehce prohodíme a podle potřeby dále podléváme vodou. Maqlubi by nemělo být příliš suché, ale pěkně šťavnaté.

Podáváme se zakysanou smetanou a zeleninovým salátem...a pitou :o))

A proč obrácený hrnec? Oblíbený arabský způsob servírování maqlubi - hrnec přiklopíme větším kulatým tácem, podnosem, talířem, rychle otočíme a necháme asi 15 minut spočinout. Poté hrnec pomalu sundáme. Veškerá tekutina steče na podnos a celé jídlo drží tvar hrnce. 

Tip: Do maqlubi přidejte i trochu vařené cizrny.

Cukroví po arabsku

U vás

Listopad téměř dokončil co začal, prosinec zmrzlými prsty pomalu klepe na dveře, na zádech vánoční svátky, všude koledy, shon a nákupy - letos přeci mají ty nejhezčí zimní dekorace a doplňky, chaotické pobíhání po kuchyni ve snaze zvládnout alespoň o jeden druh cukroví víc než vloni, vůně jehličí, které už hezkou řádku let nevoní tak jako kdysi, výběr opět zdraženého kapra, příprava bramborového salátu. Čekání na sníh, zaskočení silničáři, pokud nějaký opravdu napadne....však to znáte.

U nás

Na to, že je listopad, máme (pro mě) stále ještě krásné počasí, slunečno a teploty přes 20. Čekáme na déšť, zatím sprchlo jenom dvakrát. Ranní teploměr dnes naměřil 15 stupňů, (pro místní) pomalu nastává čas kulichů a rukavic. A Vánoce?

Pokud čekáte, že i u nás měříme kodiaka a lijeme olovo - volovo, tak vás zřejmě zklamu, Arabové Vánoce neslaví. Vlastně takhle, muslimové neslaví Vánoce, křesťanští Arabové samozřejmě ano. Já ale spadám do první kategorie, takže jsou mi veškeré vánoční aktivity zcela vyškrtnuty ze seznamu. Ovšem!

Se začátkem prosince vždy upadnu do zvláštního rozpoložení, mozek začne produkovat více serotoninu, což má za následek potutelně blažený úsměv na tváři, který mi vydrží až do konce roku. Peču cukroví, sleduji české pohádky a filmy, a je mi dobře. Udělám bramborový salát, osmažím pár řízků, z procházky donesu několik větví borovice a nějak víc postrádám svou českou rodinu.

Vedle českého cukroví ráda peču i to arabské, hlavně ghrejbe, které je velmi jednoduché, ale chuťově dokonalé.

Ghrejbe

200 g másla

200 g moučkového cukru

400 g hladké mouky

1 vanilkový cukr

1/4 lžičky prášku do pečiva

nějaké oříšky na zdobení

Máslo a oba cukry vyšleháme do pěny. Po lžících přidáváme prosátou hladkou mouku smíchanou s práškem do pečiva. Vypracujeme hladké těsto, které libovolně tvarujeme.

Já jsem použila formičku na střední košíčky, což mi vyšlo zhruba na 40 kousků cukroví. 

Ještě syrové cukroví vyklopíme z košíčků  a do každého zapíchneme kousek oříšku, použila jsem pinie.

Ghrejbe vyrovnáme na plech vyložený pečícím papírem a při 100 stupních (horní a dolní ohřev) zhruba 20 - 30 minut sušíme.  Cukroví by nemělo změnit barvu.

Na plechu necháme zcela vychladnout, případně mírně pocukrujeme.

Druhým receptem jsou smažené kuličky v sirupu - Awámi. Toto cukroví je připravováno hlavně v měsíci Ramadánu, kdy se drží půst. Mezi místními je velmi oblíbené, ale téměř všechny arabské domácnosti využívají nabídek místních cukráren a awámi kupují. 

Awámi

2 hrnky hladké mouky

1/2 hrnku kukuřičné moučky (škrobu)

1/2 lžíce sušeného droždí

1/4 hrnku oleje

1 hrnek vody

1 lžíce cukru

špetka soli

sirup

1 a 1/2 hrnku vody

1 a 1/2 hrnku cukru

pár kapek citronové šťávy

trocha esence z růží

(všude platí: hrnek = 200 ml)

Vodu, cukr a esenci rozmícháme, zakápneme citronovou šťávou a svaříme na sirup, zhruba 15 minut. Odstavíme a necháme vychladnout.

Kukuřičnou moučku rozmícháme ve vodě. Mouku prosijeme, přidáme cukr, sůl, droždí a promícháme.  Přilijeme olej, rozmíchanou moučku a vytvoříme měkké, jemné těsto, které lehce lepí.

Přikryté necháme zhruba 30 minut kynout.

Poté z těsta tvoříme malé kuličky, zhruba ve velikosti třešní, které ve vyšší vrstvě oleje osmažíme do zlatova, přičemž je několikrát promícháme, aby se rovnoměrně osmažily ze všech stran.

Hotové kuličky na pár vteřin přendáme na papírový ubrousek (necháme okapat přebytečný olej) a poté hned vložíme do připraveného sirupu, kde je několik vteřin máčíme. 

Awámi vyrovnáme na talířek a podáváme. Klidně ještě vlahé.

Súk Sabet - sobotní trhy

Dnes se u nás nevařilo, dnes se nakupovalo. Od plotny jsem si odskočila do Súku, což je tržnice plná levného zboží všemožných barev a tvarů, lidí a dětí..tlampačů, hluku a zmatků. To místo mám ráda. Nejenže dokonale uspokojí mé chvilkové nakupní šílenství, ale také zaplní tašky velkými - malými (ne)potřebnými věcmi (třeba se jednou budou hodit - znáte to!), které účinkují lépe než válium.

Důležitým faktorem návštěvy takového místa je vděčná osoba (v mém případě manžel), která je svolná téměř ke všemu a odolná vůči fyzickému a psychickému vypětí - cenové náklady hradí bez sebemenšího náznaku nejistoty a ráda se postará o vzrůstající počet igelitových tašek.

Nevím jak vy, ale já si musím návštěvu Súku vždycky něžně a skrytě vybojovat. Minimálně týden předem začnu nenápadně vysílát drobné indície, z kterých je možné dopátrat se toho, co vlastně chci. Říct to na přímo, tak je ze mě mrtvá Aisha, to je jasný.

Náznaky a povzdechy, které téměř vždy zabírají: došly mé oblíbené olivy, děti potřebují nové tepláky, nový kryt na mobil by se taky hodil, brzy bude zima (pokles teplot pod 17 stupňů je u Arabů doba ledová), takže i nějaký ten svetřík...

Tvrzení - nemám co na sebe, by v tomto případě bylo zcela zbytečné, vzhledem k mému stylu oblékání - zahalování, navštěvuji pouze krámky k tomu určené, a ty v Súku nenajdete.

Súk sabet je kousek za městem a již z názvu je patrné, že se otevírá pouze v sobotu. Přes týden je místo prázdné, nikde ani stánek, ani náznak živáčka. Pokud máte nějaké zboží na prodej, není problém si v tržnici pronajmout pár metrů. Místa nejsou nijak trvale obsazena, často se ještě doplňují chvilku před otevírací dobou. Ale vždycky je narváno k prasknutí.

V Súku najdete téměř všechno - oblečení, boty, spodní prádlo, zaručeně (ne)originální počítačové hry a filmy, kosmetiku, bytový textil, koberce, hračky, kuchyňské doplňky, nádobí, obrazy, ovoce, zeleninu, pečivo, nakládanou zeleninu, suché plody, olivy, cukroví...no prostě všehochuť!

Najdete zde i basty (stánky), kde je všechno zboží nabízeno za jednotnou cenu, většinou 10 šekelů, což je zhruba 50,-Kč. Taková místa mám nejraději. Často tam objevím plno zajímavých věcí - dnes kovový stojánek na příbory, pár deček a textilních dekorací. 
Baví mě decoupage a jiné podobné techniky a toto místa je pro mě jako stvořené. Naleznu zde spoustu materiálu pro případné použití.

Prodejci, mnohdy vybaveni příručním tlampačem, předhánějí se v nalákání zákazníků právě k nim. Místní poptávku určuje cena. Marketingové strategie často vybízejí k nakoupení více věcí najednou. Například jedno tričko stojí 20 šekelů, ale pokud si koupím dvě, budou mě dohromady stát 30 šekelů - všudypřítomná množstevní sleva, v Izraeli velmi oblíbená. S tou se setkáte i v místních supermarketech u většiny zboží.

Cenu dále snižuje také smlouvání. Tradiční obřad mezi obchodníkem a zákazníkem, pár vteřin povoleného dohadování. To doplňte výraznou gestikulací a máte našlápnuto k úspěchu!

Ale jeden recept si přeci jenom neodpustím - Nakládaný květák s mrkví (stejný jako na fotografii níže) - má oblíbená verze. Tím, že se květák, mrkev ani nálev nijak tepelně neupravují, zůstane zelenina krásně křupavá. 

Potřebovat budeme:

1 květák

2 větší mrkve

1 sušenou feferonku

1 lžíci kurkumy

1 lžíci kari

Květák rozebereme na růžičky, mrkev nakrájíme na silnější plátky. Vše na chvilku ponoříme do studené vody, aby vyplavaly případné nečistoty. Poté necháme na sítu okapat.

Přisypeme koření (kurkumu, kari) a rukama pořádně promícháme, promneme, několikrát prohodíme, aby se nám jednotlivé kousky zeleniny dobře obalily kořením. Necháme chvilenku působit.

Zeleninu i s kořením narovnáme do připravené sklenice s uzávěrem, v tomto případě dvoulitrové, přidáme pokrájenou feferonku, můžeme ji i lehce promnout v dlani a zalijeme nálevem až po okraj sklenice. To proto, abychom vytěsnili co nejvíce vzduchu. Uzavřeme a vložíme do chladna a necháme tak 7 dní uležet.

Nálev můžete použít jakýkoliv, místní je trošku jiný, více kyselý a slaný. Navíc ocet je pouze 5%, jiný u nás není k dostání. Ale pro zajímavost či případné použití:

nálev:

800 ml studené vody

400 ml 5% octa

3 lžičky soli

2 lžičky cukru

Nálev se nijak tepelně neupravuje, vše se pouze smíchá a použije. 

Jedno grilovací odpoledne..jeden pátek

Všechno je úplně jinak. Člověk plánuje a Bůh mění! Jsem hrozná, nestíhám přidávat příspěvky včas a vzniklá časová prodleva má za následek neustálé upravování textu tak, aby časově ladil, takže...snad už doopravdy

Minulý pátek nás zcela nečekaně navštívil šejch Ali a dovezl nám krásný kus flákoty na gril. Šejch se u nás říká člověku, který chodí oblečen v tradičním islámském oděvu, nosí plnovous a studuje nebo vyučuje islám. Šejch Ali je náš rodinný přítel a učitel. Jako jeden z mála mluví dobře anglicky, což mi v mnohých otázkách usnadňuje studium.

No a tenhle šejch má známého na jatkách, košér jatkách, od kterého kupuje čerstvé maso. A protože měl šejch náhodou cestu kolem jatek, a pak hned kolem nás, stavil se na kus řeči a dovezl tři kila veverky a dvě kila mletého masa na kebab. 

Veverka, někdy také řeznická panenka, je dlouhý, pásově tvarovaný kus hovězího masa sousedící se svíčkovou, v místech, kde má špičku. Arabsky žanzír, volně přeloženo jako řetěz. Veverka patří k nejchutnějším svalům hovězího masa, je skvělá na grilování nebo pečení na pánvi.

Rozhodli jsme se tedy pro grilovací odpoledne. Do práce se zapojila celá rodinka. Manžel chystal maso na jehly, Ondřej (nejstarší potomek, toho času puberťák na zabití) připravoval kebab, Muhammad (dítě školou povinné) a Mariam (nejmladší člen domácnosti ) mi pomáhali dělat saláty a dipy.

Prvním receptem jsou masové jehly, na které je třeba:

hovězí veverka

mleté nové koření

mletý hřebíček

mletá skořice

drcený pepř

sůl

 Veškeré koření nejprve krátce opražíme na sucho na pánvi, čímž zvýrazníme jeho chuť a vůni. Koření dejte podle chuti (s větším podílem nového koření, skořice a hřebíčku stačí jen ždibec na ovonění). A nedávejte ho celkově příliš mnoho, spíše jen lehce poprašte, veverka má dobrou hovězí chuť. Však to znáte – jak by řekl Atakdále: přiměřeně, přiměřeně! :o).

Maso nakrájíme na kostky, dáme do mísy a promícháme s kořením. Takto necháme alespoň hodinku rozležet, při pokojové teplotě.

Poté jednotlivé kousky masa napícháme na jehly a krátce grilujeme z obou stran. Nakonec maso osolíme. Dobrou chuť!

Tip: Napíchejte na jehly také menší neoloupané cibule a šup s nimi na gril. Je to dobrota.

Dalším receptem je kebab, kořeněné mleté maso s bylinkami, nachystejte si:

1 kg mletého masa

1 menší cibule

1 lžička mletého nového koření

½ lžičky římského kmínu

½ lžičky skořice

¼ lžičky mletého hřebíčku

menší hrst čerstvého koriandru

velkou hrst hladkolisté petržele

drcený pepř

sůl

 Kebab je většinou připravován z hovězího nebo jehněčího masa. Já jsem pro mix, s větším podílem hovězího masa. Jehněčí maso kebab příjemně ovoní.

Role kuchaře se tentokrát ujal Ondřej, který o víkendech brigádničí v nedalekém shawarma bistru, takže má s grilováním a připravováním podobných věcí celkem zkušenosti.

Cibuli, koriandr a hladkolistou petržel nakrájíme na drobno a smícháme s mletým masem. Všechna koření nejprve krátce rozvoníme na suché a rozpálené pánvi, poté přisypeme k masové směsi, osolíme a rukama pořádně promícháme.

Rukama směs vrstvíme na jehly a krátce grilujeme. Podáváme s různými dipy a zeleninovými saláty.

Tip: Do směsi můžete dále přidat i trochu čerstvé máty. Spolu s masem vytváří velmi zajímavou chuťovou kombinaci.

ostrý dip:

6 lžic harissa pasty

6 lžic rajského protlaku

1 menší cibule

3 lžíce olivového oleje

velká hrst čerstvého koriandru

sůl

sezamový dip:

150 ml sezamové pasty tahíni

velká hrst hladkolisté petržele

1 ks citron

sůl

Tipy na dipy po arabsku, které masu propůjčí trochu orientálních chutí a vůní.

Harissa pastu a rajský protlak smícháme. Přidáme na drobno pokrájenou cibuli a koriandr. Naředíme olivovým olejem a dochutíme solí.

Sezamovou pastu naředíme vodou do hustoty krémového jogurtu, dochutíme citronovou šťávou a solí. Nakonec přimícháme posekanou petržel. Sezamová pasta po prvním přidání tekutiny nejprve zhoustne a vypadá sraženě, tak se nelekněte. Po dalším přidání vody získá krémovou konzistenci. Citronové šťávy dejte hodně, ta tahíni sluší.

A na závěr trocha zeleninky - rychlosalát..

1 větší plechovka sterilované kukuřice

2 kyselé okurky

½ červeného paprikového lusku

hrst čerstvého kopru

citronová šťáva

olivový olej

sůl

V roli pomocníků a degustátorů mi tentokrát byli u ruky Muhammad a Mariam. 

Muhammad zřejmě podědil velký apetit a lásku k jídlu po mně, jelikož téměř všechno dlabe s obrovským nadšením. Takže salát neustále míchal a ochutnával, radil co přidat a čeho je dost. A tak salát mizel jak pára nad hrncem :o).

Okurky, papriku a kopr nakrájíme na drobno. Smícháme s odkapanou kukuřicí, zakápneme olejem a dochutíme citronovou šťávou a špetkou soli.