Hned na začátku se musím přiznat,
že tento recept je hodně o improvizaci. Houbové soté jsem
odkoukala od Zdeňka Pohlreicha a musím říct, že je to opravdu
dobrota. Jeho verze počítá s hříbky, já se musela spokojit se
žampiony. U nás v lese totiž neroste ani babka, natož hřiby. Do
lesa chodím sbírat pouze babské ucho (šalvěj), yzop, tymián a
oregáno. Chce to ale notnou dávku odvahy, která mi schází a
ostříží zrak, hadí uštknutí nebo bodnutí štírem není nic
příjemného. Pravidelně se držím při okraji lesa, dovnitř
vcházím zcela sporadicky.
Soté jsem doplnila polentou, kterou
jsem začala používat teprve nedávno, dělám z ní i
knedlík, neboť po polohrubé a hrubé mouce se u mě ve
spíži už dávno zaprášilo, nezůstalo ani zrníčko. Bohužel,
místní trh ani jednu tuto mouku nenabízí, tudíž jsem odkázána
na nákup pouze v Česku. Pravidelně do Izraele dovážím kufry
plné mouky, čímž v očích letištní kontroly vzbuzuji menší
podezření. Přeci jen tolik bílého prášku, k tomu pod
plachetkou osoba, hlas – vichřici podoba. Uf, ještě že nežiji
třeba v Afghanistánu! To by mě ty knedlíky, koláče a buchty
stály hodně potu. Ale co, aspoň mají hoši při prohlídce trochu
vykolejení z každodennosti. A trochu tréninku. Jednou
se dokonce i pořádně proběhli. Dáma na izraelské pasové
kontrole mě požádala o kontrolu obličeje. Byla dokonce tak
shovívavá, že mě sama odvedla stranou do speciální kabinky, kde
se provádějí osobní kontroly. Ovšem zapomněla to vysílačkou
oznámit ochrance, která po pár vteřinách ve vícečetném
složení vtrhla dovnitř, prsty na spouštích, připravena bránit
úřednici všemi dostupnými prostředky. V tu chvíli jsem
zapomněla i jak se jmenuji a kam vlastně letím.
Takových historek by bylo
víc. Jako tenkrát u mamky za domkem. Je tam veliká louka a v mé
přítomnosti tam zrovna trénovali příslušníci jednotky rychlého
nasazení, zakuklení od hlavy až k patě, v plné polní. Z
helikoptéry vyskákali do terénu a zmizeli v blízkém lese, kde
jsem se zrovna pohybovala já, také zakuklená od hlavy až k patě.
Naštěstí jsem je včas zaregistrovala a stačila uniknout zpět k
domovu. Nevím, jak by reagovali, pokud by jsme se setkali tváří v
tvář, to by bylo asi hodně zajímavé. Zřejmě by mě vnímali
jako součást cvičení a několika naučenými chvaty rychle
zlikvidovali..:o))).
Suroviny na 4 koláčky:
na houbové soté:
400 g čerstvých hub (použila jsem
žampiony)
1 menší cibule
1 stroužek česneku
větvičku čerstvého rozmarýnu
hrst hladkolisté petržele
pár kapek citrónové šťávy
2 lžíce balsamikového octa
olivový olej
drcený pepř
sůl
na polentové koláčky:
100 g instantní polenty
200 ml mléka
200 ml masového vývaru
plátek másla
sůl
dále lilek
Cibuli a česnek nakrájíme na drobno
a na olivovém oleji osmažíme do zlatova. Poté přisypeme houby
pokrájené na větší kousky, směs osolíme, opepříme a chvilku
restujeme, občas prohodíme.
Odstavíme z ohně, zakápneme
citrónovou šťávou a balsamikem. Nakonec posypeme nasekanými
lístky rozmarýnu a hladkolisté petržele.
Mléko a vývar přivedeme k varu, dle
potřeby dosolíme a za stálého míchání vsypeme polentu.
Odstavíme a mícháme do zhoustnutí. Nakonec vmícháme plátek
másla. Připravenou kaší naplníme olejem vytřené formy na
koláčky o průměru 12 cm. Takto připravené koláčky můžeme
krátce zapéct v troubě, budou lépe držet tvar.
Lilek nakrájíme na kolečka, posolíme
a necháme vypotit. Poté pomocí papírového ubrousku osušíme a
smažíme do zlatova.
Koláček vyjmeme z formy, ozdobíme
plátkem lilku, houbovou směsí a zakápneme olivovým olejem a
balsamikovým octem.
Žádné komentáře:
Okomentovat