Malinové poháry s marshmallow krémem

Ti, co čekají zdravou variantu mlsání, dnes asi zklamu. Připravte se na hříšnou dávku kalorií a pořádnou porci smetanového krému. Sladkou chuť částečně provokuje kyselejší nádech sušených malin. Přidáním sezamové chalvy pohár získal lehkou jiskru orientu. Arašídové máslo vnímejte jako menší bonus. 

Připravte si:

2 hrnky ovesných vloček

1 lžíci arašídového másla

2 lžíce chalvy

dle chuti javorový sirup

sušené maliny

plátek másla

Ve větší pánvi rozpustíme máslo, přisypeme vločky a za stálého míchání opražíme do zlatova. Přidáme javorový sirup, chalvu a arašídové máslo. Pořádně promícháme. Nakonec vmícháme sušené maliny nakrájené na menší kousky. Necháme vychladnout.

Na krém si připravte:

100 g bílých marshmallows

pár lžic mléka

200 g krémového 30% sýra New York 

200 ml smetany ke šlehání

lžičku malinové marmelády

Do rendlíku nalijeme trochu mléka a vsypeme marshmallows. Za stálého míchání ohříváme do rozpuštění všech bonbonů. Odstavíme z plotny, necháme lehce vychladnout a metličkou vmícháme krémový sýr a marmeládu. Šlehačku ušleháme do tuha a vmícháme do krému.

Po vrstvách střídavě plníme do připravených sklenic nebo pohárů a dáme na chvilku do chladu.

Pražená cizrna

Víte, na co se upřímně těším. Na stáří, až budu babičkou. Na takový ten barevný podzim-zimu života. Nebudu počítat vrásky ani sázky a (inshaAllah) s dědkem budeme vzpomínat, jak jsme se tenkrát v Praze (Le Clan) seznámili a jaká to byla láska jako trám. 

On bude nadávat, že už ani do té mešity nedojde, a když dojde, tak stejně nic neuslyší. Já budu sedět doma u televize a se sousedkama sledovat všechny ty turecké seriály, které budu hrozně prožívat. 

Kolem sebe kupu vnoučat, tvarohový buchty a zuby z porcelánu.

Jo...a u těch seriálů budu zobat praženou cizrnu! 

Co je třeba:

800 g vařené cizrny

2 lžičky uzené papriky

1 lžička římského kmínu

1 lžička soli

olivový olej

Cizrnu smícháme se vším kořením, zalejeme olejem (nešetřit!), pořádně promícháme a vysypeme na plech vyložený pečícím papírem.

Při 200 stupních (horkovzduch) zhruba 40 - 45 minut pražíme, pěkně do křupava.

Během pražení několikrát promícháme.

Čerstvý sýr - první pokus

Jelikož jsem naprostý a dokonalý sýromil, dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou pokusit se vyrobit sýr ve vlastní kuchyni, vlastní svépomocí - inu, na vlastní triko. K tomu jsem potřebovala tři základní věci - syřidlo, chlorid vápenatý a teploměr. Vše jsem objednala u společnosti Milcom (Tábor) a přes českou rodinnou spojku dostala až k nám do Izraele.

Jelikož jsem ve výrobě sýrů naprostý amatér, začala jsem tím nejjednodušším, co sýrový svět nabízí, a tím je čerstvý sýr, který má několik výhod - výroba nezabere příliš mnoho času a sýr nemusí zrát (je určen k okamžité konzumaci). Navíc chutí i strukturou připomíná akawi sýr, což mi zaručuje všestranné použití ve sladké i slané kuchyni.

Co je třeba míti po ruce:

1 litr mléka (v receptu bylo použito 3% mléko v sáčku, všechny ingredience a postupy jsou tedy upraveny na kupované mléko)

8 kapek chloridu vápenatého

10 kapek syřidla Laktochym 

Mléko nalijeme do čistého, kvalitního hrnce, pokud možno se silným dnem. Důležitým faktorem výroby je totiž udržení správné teploty mléka po celou dobu sýření.

Mléko pomalu zahříváme na 36 stupňů. Na začátku zahřívání vmícháme chlorid vápenatý. Ten nám pomůže zvýšit konečnou výtěžnost a pevnost sýřeniny.

Po dosažení správné teploty vmícháme do mléka syřidlo, které jsme rozmíchali v trošce vody. Pro tento účel jsem použila kojeneckou vodu pokojové teploty.

Syřidlo v mléce asi minutu pomalu promícháme, poté opačným pohybem mléko ustálíme, přiklopíme pokličkou, zabalíme do deky (pomůcka pro udžení teploty) a zhruba 50 minut necháme v klidu sýřit. Důležité je nechat mléko opravdu v klidu po celý čas sýření a s hrncem nehýbat ani jinak manipulovat.

Po uplynutí doby pomalu nakoukneme pod pokličku. Mléko by mělo mít konzistenci pudinku. V této fázi ostrým nerez nožem nakrájíme vzniklou sraženinu na větší kostky. Znovu přiklopíme, zakryjeme a necháme chvilku spočinout, aby se syrovátka lépe oddělovala od sýrové sraženiny.

Asi po pěti minutách sýřeninu znovu nakrájíme na ještě menší kostky a znovu přiklopíme.

Poté čistou rukou sraženinu několikrát opatrně promícháme, více rozmělníme, čímž oddělíme více syrovátky. Část čisté syrovátky slijeme, vše ostatní nalijeme na cedník vyložený kouskem plátna a necháme odtéct téměř všechnu syrovátku.

Vzniklou hmotu přendáme do formy, v mém případě široký plastový kelímek s víčkem, do kterého jsem udělala několik dírek, i do víčka. Víčko jsem nůžkami po obvodu upravila tak, aby mi lehce zapadalo do kelímku. 

Takto upraveným víčkem sýr v kelímku přikryjeme, čímkoliv zatížíme (postačí například láhev s vodou) a necháme asi 12 hodin lisovat, přičemž sýr v kelímku několikrát otočíme.

Nakonec si připravíme solnou lázeň - 250 ml vody + 40 g soli (použila jsem mořskou) a vzniklý sýr do ní asi na hodinu ponoříme. Pokud chcete sýr více slaný, dopřejte mu v lázni ještě hodinku. 

Sýr uchováváme v chladu.

Z jednoho litru kupovaného mléka jsem dostala 180 g čerstvého sýra.

Znovu připomínám, že recept počítá s kupovaným mlékem. Čerstvé mléko se zpracovává jinak.

Dýně v cukru

Dýně v cukru je arabskou pochoutkou, která se u nás na Blízkém východě často podává při významnějších událostech jako jsou svatby nebo různé rodinné oslavy.

Zajímavostí této sladkosti je, že pro jednu ze surovin potřebnou k výrobě, budete muset zajít do stavebnin. Tou surovinou je vápno. Ano, čtete dobře, jedná se skutečně o vápno, hydroxid vápenatý, vápenný hydrát...Ca(OH)2. Je to přesně to vápno, se kterým můj děda ještě donedávna natíral doma stěny (teď už je nenatírá vůbec - novým věcem příliš nedůvěřuje, holt stará škola).

Ca(OH)2 + CO2 = CaCO3 + H2O

Skutečnost použítí vápna mě nejdříve lehce vyděsila, ale když jsem se dočetla, že například v Norsku se do stejného vápna namáčí suchá makrela za účelem dosažení měkkého filetu, a v latinskoamerické kuchyni zase kukuřice, vyděšení vystřídala zvědavost posunout mé gastronomické hranice (v tomto případě je slovo alchymie naprosto výstižné) zase trochu dál a zkusit něco nového. 

Připravte si:

zkumavky, pipetu, ochranné brýle a lihový kahan - kecám..tohle vůbec potřebovat nebudete..teď už ale vážně..

1 dýni (queensland blue) - naše vážila 11 kg 

1 kg vápna

8 kg cukru
(na 1 kg dýňové dužniny se obvykle dává 1 kg cukru) 

esenci z růží - růžovou vodu

3 citrony

Den první - příprava dýně

Vápno pořádně rozmícháme ve studené vodě a necháme chvilku odstát, klesnout ke dnu - zajímat nás bude pouze horní (zakalená) voda.

Dýni zbavíme slupky, semínek a nakrájíme na větší kousky (asi 4 cm dlouhé). Čistá váha dužniny naší tykve byla 8 kg.

Z vápenné vody pomalu odebereme vrchní (zakalenou) část, bez dolních usazenin a nalijeme na nakrájenou dýni. Jednotlivé kousky musí být zcela ponořeny. Pokud voda nestačí, nalijeme na vápno znovu čistou vodu, promícháme a celý proces opakujeme.

Přikryté necháme 24 hodin být. Vápenná voda dýni zpevní.

Den druhý - vaření

Všechnu vápennou vodu z dýně slijeme, jednotlivé kousky dobře propláchneme pod tekoucí vodou, přendáme do velkého hrnce, zasypeme cukrem, přilijeme asi litr čisté vody, dle chuti esenci z růží a na mírném plameni necháme pomalu rozpustit cukr, přičemž směs několikrát prohodíme.

Nemíchat!

Když se cukr zcela rozpustí a začne mírně bublat přilijeme citronovou šťávu.

Opět nemícháme! 

Hrncem pouze lehce zahrkáme, zatřeseme. Ale opatrně, horký cukr ve tváři není nic příjemného.

Pod pokličkou a na mírném plameni vaříme na skus, zhruba 4 - 5 hodin. Občas provedeme zkoušku. Ale pozor - pálí! Dýně je na povrchu pevná a pružná, uvnitř měkká až dutá, plná sladké šťávy (jako pralinky). Varem zesklovatí a získá krásně oranžovou barvu.

Výborně chutná ledově vychlazená!

Hotové dýňové kousky necháme vychladnout a plníme do připravených sklenic. Zalijeme cukrovou vodou, uzavřeme a skladujeme na chladnějších místech, nejlépe v lednici.

Tip!
Při vaření můžete k dýni přihodit i různá koření - skořici, hřebíček, vanilku, zázvor..nebo třeba rumovou tresť, a nejen tresť..

Pomazánka z avokáda

Tímto receptem vás asi moc nepřekvapím, ale... Věděli jste, že je avokádo ovoce? Já se dobrovolně přiznávám, že až do dneška ne. Hledala jsem nějaká moudra, která bych mohla použít při psaní dnešního článku k receptu a toto zjištění mě překvapilo. Trapas - jak jsem stará, tak jsem...ehm...člověk se stále učí!

Strom, na kterém avokádo roste a který u nás najdete naprosto všude, se jmenuje hruškovec přelahodný. Ten název žeru!

A nejen název. Avokádo je u nás doma jednou z nejoblíbenějších snídaní, školní svačinou, rychlou večeří. Překvapivě jeho nejjednodušší úprava vyhrává na plné čáře! K tomu konvice horkého čaje (nejlépe s yzopem) a na plynovém hořáku do křupava opečená pita.

Třeba je pouze:

avokádo (bez toho by to asi opravdu nešlo - nepokoušejte se jakkoliv nahrazovat)

citron

sůl

olivový olej

U avokáda vybírejte pouze zralé plody, které jsou na omak příjemně měkké a pružné. Osobně mám nejraději ty z hrubým povrchem. Na oko sice žádné krasavice, zralé plody mají téměř černou barvu, ale dužnina je opravdu dokonale máslová a chutná. 

Avokádo rozřízneme, odstraníme pecku, vydlabeme a vidličkou rozmačkáme. Dochutíme citronovou šťávou a solí. Na talířku přelijeme olivovým olejem. Podáváme s pitou! A talířek oliv je také dobrou volbou.

Do pomazánky můžeme dále přidat najemno pokrájenou cibuli a uvařené vajíčko. 

Pizza z pity

Pizza, oblíbené jídlo mých dětí. Minimálně dvakrát do měsíce ji tvrdě vyžadují. A samozřejmě každý trochu jinak. Jediné na čem se shodnou je sýr v maximálním množství, který pizza pobere.

Vyzkoušela jsem opravdu hezkou řádku těst až jsem nakonec zakotvila u těsta na pitu. Přidala jsem jen trochu olivového oleje navíc, a tak vzniklo dobře tvárné a chuťově výborné (hodnoceno mými potomky, manželem a švagrem) těsto. 

Těsto:

500 g hladké mouky

1/2 lžíce sušeného droždí

270 ml vlažné vody

40 ml kvalitného olivového oleje

1 lžička soli

ždibec cukru

rajčatová passata:

7 velkých zralých rajčat

1 lžička soli

1 lžíce tmavého třtinového cukru

1 lžička sušené bazalky

1 lžička sušeného oregána

Dále olivy, kukuřice, proužky červené a zelené papriky, mozzarella, akawi...atd. - prostě vše, co máte rádi.

To bych nebyla já, abych do jídla nepřidala něco krapet arabského, tentokrát akawi sýr, což je bílý sýr balkánského typu v solném nálevu. 

Zajímavost
Na Arabský poloostrov se tento sýr paradoxně dostává z českých Prachatic. Například do SAE ho dováží Madeta. A důvod? Je prý velmi kvalitní - zlaté české ručičky!  A Arabům na jeho výrobu chybí to nejzákladnější - mléko. Důvodem je příliš suché a teplé počasí.

Pokud se pro akawi rozhodnete, nejprve ho na několik hodin ponořte do vody. Během této doby vodu několikrát vyměňte. Voda vylouhuje sůl a sýr tak získá neutrální chuť.

A teď se dáme do těsta!
Ve 100 ml vlažné vody rozmícháme droždí, špetku cukru a necháme vzejít kvásek. 

Mouku prosijeme, přimícháme sůl, přilijeme olivový olej, kvásek, zbytek vody a vypracujeme pružné a hladké těsto, které ze všech stran potřeme olejem a necháme v teple zhruba hodinku kynout. 

Passata?
Rajčata nakrájíme na větší kousky, přidáme cukr, sůl, bazalku, oregáno a pod pokličkou dusíme do měkka. Poté směs propasírujeme přes síto, vrátíme na plotnu a necháme dalších 15 - 20 minut povařit - zredukovat.

Vykynuté těsto rozdělíme na dvě části, rozválíme na tenko, potřeme passatou, ozdobíme čím je libo, posypeme sýrem, kraje potřeme olivovým olejem a při 230 stupních (horní a dolní ohřev) asi 10 minut pečeme.

Foul

sušený bob obecný (zahradní)

římský kmín

dle chuti citronová sůl

dle potřeby sůl

hladkolistá petržel

V jednom z minulých receptů jsem zmínila turmus, nebo-li vlčí bob. Dnes mám pro vás připraveno něco podobného, foul - bob obecný (zahradní). 

Turmus i foul se připravují a servírují naprosto stejně. Obě luštěniny je u nás v Akku možné ochutnat u tradičních pojízdných stánků, které kolují starým městem a podél pobřeží.

Přes noc namočené foul slijeme, propláchneme, zalijeme čistou vodou a uvaříme do měkka. 

Během vaření vám radím otevřít všechna okna pořádně dokořán a větrat, co to jde. Vůně, která se při vaření line kuchyní, nemá daleko k některým měkkým, zrajícím sýrům :o).

Hotové foul podáváme ještě vlahé, posypané římským kmínem, citronovou solí a petrželkou. 

Konzumuje se pouze vnitřek bobu, slupka se zahodí.

Citronovou sůl je možné nahradit citronovou šťávou a solí.

Turmus

Jednoduchý recept, potřebujete pouze:

sušenou lupinu bílou

římský kmín

citronovou sůl

hladkolistou petržel

Lupina, nebo-li vlčí bob, je trvalka původem ze Severní Ameriky. Odtud se postupně rozšířila do celého světa.

Lupiny existuje více druhů, v Česku je běžně k vidění lupina mnoholistá, a to na krajích lesů, podél cest. Vyznačuje se velkým bílým, růžovým nebo modrým až fialovým hroznovým květem a vyšším vzrůstem. S touto rostlinou vám však neradím experimentovat, alkaloidy, které obsahuje jsou vysoce toxické, mohou vyvolat nevolnost a halucinace.

Jeden druh vyšlechtěné lupiny, lupina bílá (Tremoso), u nás známá jako Turmus, však jedlá je, a právě o té bude dnes řeč. Tato luštěnina se stala oblíbenou přílohou k jídlům hlavně v Řecku, Portugalsku, Brazílii, Itálii, Egyptě, Turecku a Izraeli. Směle může konkurovat sóje, má stejný obsah bílkovin. Obsahuje však méně tuků, téměř žádné sacharidy. Jeví se tedy jako ideální luštěnina, i když může vyvolat alergické reakce. Někdy je součástí pekařských směsí, těstovin, vyrábí se z ní bilkovinná náhražka masa – tofu nebo náhražka kravského mléka, a to i do kojenecké výživy. Lupina neobsahuje gluten, je vhodná pro lidi trpící celiakií.

Pěstování této rostliny má význam i pro životní prostředí, díky dusíkatým sloučeninám zlepšuje kvalitu půdy.

Semena lupiny bílé se nakládají do slaného či sladkého nálevu, přidávají se do salátů, pečiva, sušenek, vegetariánských nebo instantních výrobků. Vařená lupina slouží jako chuťovka.

I u nás doma zdomácněla. Pokud by jste k místním Arabům zavítali na návštěvu, patrně by vám na stole (mimo jiné) přistála i tato pochoutka. Trocha zdravého zobání není nikdy na škodu!

Den předem namočenou lupinu dobře propláchneme, zalijeme čistou vodou a uvaříme téměř do měkka (na skus). Poté slijeme a zalijeme čistou vodou. Tím ze semen odstraníme případnou hořkost.

Lupinu servírujeme ještě vlažnou, posypanou římským kmínem, citronovou solí a hladkolistou petrželkou. Citronovou sůl můžeme nahradit čerstvou citronovou šťávou a solí.

Jednotlivá semena konzumujeme bez slupky, kterou bez problémů odstraníme. Lupinu nakousneme, vnitřek vymáčkneme a slupku zahodíme. Někdo konzumuje semena celá, což není na škodu, ovšem slupka je hůře stravitelná.

Křupavá granola

4 hrnky ovesných vloček

0,5 hrnku kokosu

5 lžíce kokosového krému

2 lžíce hnědého třtinového cukru

3 lžíce javorového sirupu

1 lžíce sezamových semínek

1 lžička skořice

2 hrsti sekaných mandlí

1 hrst rozinek

1 hrst sušených brusinek

1 hrst sušených meruněk

1 hrst sušených švestek

větší špetka soli

Mám ráda ovesnou kaši, ovesné karbanátky, všechny ty müsli tyčinky - prostě vše, co jen lze z ovesných vloček vymyslet. Stejnými nadšenci jsou i mé ratolesti, vlastním tři kousky s jasně převažující mužskou částí (2 : 1). Proto jsem pátrala, jak si připravit domácí granolu, kterou si s oblibou dopřávám k snídani. Zjistila jsem, že to není vůbec nic složitého, a tak vám nabízím mou verzi. 

Připravte si hrnek o objemu 200 ml a jdeme na to. V jedné míse smícháme ovesné vločky se sezamovými semínky a skořicí.

Kokosový krém, cukr, javorový sirup a sůl promícháme v jiné misce.

Obě směsi spojíme v jednu, pořádně promneme, aby se vločky stejnoměrně obalily a rozložíme na velký plech vyložený pečicím papírem. Vložíme do trouby vyhřáté na 170 stupňů (horní a dolní ohřev) a zhruba 10 minut pečeme. Během pečení několikrát promícháme, aby se granola nepřipálila.

Po uplynutí doby ke směsi přimícháme posekané mandle a kokos. Vložíme zpět do trouby a dalších 15  minut pečeme (do křupava). Směs několikrát promícháme.

K hotové granole přimícháme na drobné kousky nasekané sušené ovoce.

Necháme vychladnout, přičemž několikrát promícháme.

Skladujeme v nádobě s uzávěrem a podle potřeby používáme do jogurtů, moučníků, nebo jen tak :o).

Fíková marmeláda s vůní skořice

Mám ráda čerstvé fíky. I když u nás teprve dozrávají, neodolala jsem a uvařila alespoň jednu skleničku marmelády, kterou si ráda dopřávám v kombinaci s granolou (můj příští recept) a bílým jogurtem.

450 g očištěných čerstvých fíků

250 g tmavého třtinového cukru

2 lžíce citronové šťávy

kousek skořice (cca 2 cm)

Fíky nakrájíme na měsíčky, zasypeme cukrem, promícháme, přidáme skořici a na mírném plameni necháme rozpustit cukr.

Poté teplotu zvýšíme a přivedeme k varu. Přilijeme citronovou šťávu a za občasného míchání vaříme asi 20 minut, do změknutí fíků a svaření tekutiny na lehký sirup.

Vyjmeme skořici a směs rozmixujeme. Ještě horkou směsí naplníme čistou sklenici, uzavřeme, otočíme dnem vzhůru a necháme 5 minut odpočinout. Poté otočíme a necháme zcela vychladnout.

Skladujeme v chladu, nejlépe v lednici.

"Hummus" z červené čočky

Hummus patří k mým oblíbeným pomazánkám. Pravý hummus je sice z cizrny, ovšem z čočky take chutná skvěle. Doplněn pitou, čerstvou a nakládanou zeleninou, posypaný mletou paprikou a přelitý olivovým olejem je skvělou večeří nebo svačinou.

1 a 1/2 hrnku červené čočky

1/2 hrnku sezamové pasty tahíni

2 stroužky česneku

1 lžíce olivového oleje

šťáva z 1 - 2 citronů (dle chuti)

římský kmín

sůl a pepř

(1 hrnek = 200 ml)

Čočku propláchneme, zalijeme 3 hrnky vody a uvaříme do měkka. Necháme vychladnout.

Vlahou čočku, prolisované stroužky česneku, olivový olej a sezamovou pastu dáme mixéru a rozmixujeme.

Dochutíme solí, pepřem, římským kmínem a citronovou šťávou.

Pomazánka je jemná a krémová, rychlá na přípravu a nenáročná na suroviny.

Domaci smetanova sýr

U syru jeste chvili zustanu. Patrala jsem, ktere syry, krome labane, je mozne vyrobit doma bez pomoci syridla a nasla jsem ricottu. Pravda, neni to originalni ricotta, ta se vyrabi pouze ze syrovatky. Ovsem, kde vzit minimalne 4 litry syrovatky a nekrast. A vysledek? Minimalni. To bych musela vlastnit mensi farmu, nebo prinejmensim kravku, coz nemam. Proto jsem pri vyrobe vyuzila mleko a smetanu. Syr se chutove velmi blizi k mascarpone, je hladky a jemny. Mleko doporucuji co nejkvalitnejsi, nejlepsi je primo z farmy, nebo alespon (jako v mem pripade) kupovane plnotucne, ovsem ne krabicove. Smetanu jsem pouzila 38%.
Pri vyrobe jsem nepouzila ani teplomer, ridila jsem se radami na internetu a vlastnim instinktem. Pokud teplomer vlastnite, mate vyhodu. Pokud ne, potrebujete jen dobre nacasovany odhad. A co je k tomu potreba:

1/2 litru plnotucneho mleka - na kvalite zalezi!!
100 ml smetany
sul (dle chuti a potreby - pokud chcete ricottu pouzit do moucniku, dejte jen spetku, pokud do pomazanek, nebo jen tak na chleba, solte vic)
2 lzice citronove stavy + spetka kyseliny citronove

cednik
platno (nebo jiny prodysny material)
teplomer (pokud mate)

Co s tim:
Mleko, smetanu a sul promichame a dame na mirny plamen ohrat. Kdyz mleko dosahne 80 stupnu, coz trva tak 10 minut, pomalu prilijeme citronovou stavu, ve ktere jsme rozmichali kys.citronovou. Pokud nemame teplomer, bedlive sledujeme mlecnou smes. Az se na povrchu zacne tahnout skraloup a po obvodu se tvori male bublinky, je spravny cas na priliti stavy.

Plamen ztlumime na minimum a jeste asi dve minutky lehce promichavame. Mleko se zacne srazet a bude videt oddelena syrovatka. Smes odstavime a nechame vychladnout.

Pote ji nalijeme do cedniku, ktery jsme vystlali platnem a nechame vykapat. V platnu nam zustane cca 150 - 200 g ricotty.

Syrovatku muzeme dale pouzit napr. do testa.

Labaneh

Připravte si:

500 ml bílého jogurtu

200 ml zakysané smetany

1 lžička soli 

Labaneh je krémový sýr z odkapaného jogurtu a zakysané smetany, oblíbená svačina arabských dětí. Jogurt, z něhož se vyrábí je většinou domácí výroby z čerstvého mléka. Na vesnicích se jogurt často připravuje i z mléka ovčího, a to především u beduínů. Ve větších městech tato tradice pomalu mizí, domácí jogurt nahrazuje jeho kupovaná varianta. 

Labaneh je velice populární v kombinaci s olivovým olejem a Zatarem, což je mletá směs sušeného tymiánu (někdy i oregána), koření sumah a pražených sezamových semínek. 

Neméně oblíbená je i varianta labaneh s vychlazeným melounem, hlavně v letních měsících.

Labaneh má velmi mnoho podob. Při jeho výrobě nešetřete fantazií. Klidně přimíchejte bylinky, různá koření, cibuli nebo česnek. Výborně se hodí do pomazánek i sladkých krémů (v tomto případě šetřete solí při výrobě).

Jogurt (vybírejte kvalitní, hustý), smetanu a sůl rozmícháme do hladkého krému, nalijeme do cedníku, který jsme vyložili kouskem plátna nebo jiným prodyšným materiálem a necháme 24 hodin odkapat. V chladnějších měsících můžeme nechat jogurt odkapávat při pokojové teplotě. Vykapanou syrovátku nevyhazujte, klidně ji použijte do libovolného těsta, polévky nebo salátu. Já ji běžně používám do chlebového těsta nebo při výrobě pity.

Labaneh skladujte v chladu. Pokud chcete sýr skladovat delší dobu, více jak měsíc, je třeba nechat jogurt odkapat delší dobu, asi 48 hodin. Poté ze směsi rukama tvarujeme kuličky, které potřeme olivovým olejem a necháme v chladu ztuhnout, ideálně přes noc. Ztuhlé kuličky vložíme do sklenice s uzávěrem a zalijeme kvalitním olivovým olejem. Olivový olej zintenzivní chuť sýra, déle skladovaný jemně štípe na jazyku.